"i'm begginning to see why the vampires think you're scary, Blake."
"The genades aren't what make me scary, Shaw."
"What does?" he asked.
"That I'm willing to use them."
"It's not being willing to use them, Blake. It's being willing to use them again."

Věděla jsem, že vnímali tentýž pocit sounáležitosti jako já, tentýž pocit domova - ne stavby z malty a cihel, ale z těl, z rukou, které dokážou tisknout, z paží, co umí objímat, z úsměvů, které můžou potěšit. Tak jednoduché a přitom tak vzácné.
***
Ránu můžete obvázat, zlomenou kost narovnat, ale s nezájmem neuděláte nic.

Pořád se setkávám se spoustou lidí - lidí, kteří jsou stejně příšerní, jako příšery. Možná ne tak děsiví, ale stejně zlí.

Anděl nepřestane být andělem jen proto, že jsou svrženi ze slávy boha. Křídla jim není snadné odebrat.

Podívala jsem se na Edwarda a on se podíval na mě a já bych v té chvíli dala nevím co za zrcadlo. Zírajíc do Edwardovy prázdné tváře, těch prázdných očí, které nic necítily, jsem si uvědomila, že zrcadlo nepotřebuji. Už jedno mám.
---
"Jména nic neznamenají, Anito. Je tak snadné je změnit."
"Je Edward skutečně tvé křestní jméno?"
"Nyní je."
Zavrtěla jsem hlavou. "Vážně bych to ráda věděla."
"Proč?"
"Protože tě znám pět let a dokonce ani nevím, jestli je tvé křestní jméno pravé."
"Je dost pravé."
"Sere mě to nevědět."
"Proč?" zeptal se znovu.
"Možná jen chci vědět jaké jméno nechat vytesat na náhrobní kámen."
Zasmál se. "Důvěra je pěkná vlastnost. Přehnaná důvěra ne.

"Láska je kurva. Občas je to pěkné. Občas jen jiný způsob, jak krvácet"

Mě dostaly tyhle:
Zápalné oběti - Život je kurva... a pak umřete.
a dvě z Obsidiánového motýla - Jestli jsou oči zrcadlem duše, pak je Edward v maléru, protože nikdo není doma.
Pokud chci smrt, Edward mi ji poskytne. Protože oba chápeme, že to není smrt, čeho se bojíme. Je to žití.

"Poprvé za celé roky, ne, škrtněte to, poprvé vůbec jsem měla někoho, kdo mě vezme za ruku a půjde se se mnou pod tou modrou oblohou projít. Richard a já jsme to vždycky plánovali, ale on měl svou práci a já svou a nikdy jsme si neudělali čas. Ale teď mám Micaha. A naučila jsem se, že si musíte udělat čas na to, co je důležité. Musíte bojovat o to, abyste si do života vtěsnali malé kousky štěstí, nebo vás každodenní starosti sežerou."
...velmi pekne povedane :)

„Jean-Claude, víš, jak se říká, že se darovanému koni na zuby nekouká?“
„Oui.“
„Tak tomuhle koni právě teď na zuby přímo zíráš.“

Jean Claude byl odjakživa svátek smyslů,jeho oděvem počínaje,ale nekonče....................
Richard byl hádanka bez odpovědi a já už byla unavená ze hry,kterou jsem nemohla vyhrát........

Posílám můj oblíbený citát. Je to Jasonova řeč k Anitě. 8. díl – Modrý měsíc, kapitola 43:
"Povím ti skutečně příšernou pravdu, Anito. Bez ohledu na to, co uděláš nebo jak zle se kvůli tomu cítíš, život prostě jde dál. Život sere na to, že je ti něco líto, nebo jsi naštvaná nebo nepříčetná nebo utrápená. Život prostě pokračuje a ty buďto půjdeš s sebou nebo si kecneš doprostřed cesty a budeš se litovat. A já tě nešacuju na někoho, kdo tohle dělá."

• Odkládání věcí na neurčito je jedna z mých silných stránek.
• Kdokoli, kdo po třicítce vypadá nevinně, buď lže, nebo se ho dotkla ruka Boží.
• Musíte bojovat o to, abyste si do života vtěsnali malé kousky štěstí, nebo vás každodenní starosti sežerou.
• Jediné opravdové štěstí, tkví v pochopení, kdo doopravdy jsi,
nebo co jsi, a naučit se žít s tím v míru.
• Nerada se zbavuji zábran. Pokud jsem se měla uvolnit, chtěla jsem mít kontrolu nad tím, jak moc se uvolním.
• Nemůžeš se schovávat sám před sebou, ne navěky, a nikdy nemůžeš sám sobě utéct.
• Proč nikdy, když máte tutovku, není nikde nikdo, kdo by přijal vaše peníze?
• "Ty vždycky do všeho jdeš jako na život a na smrt. Jen život a smrt jsou život a smrt."
• Léty jsem se zlepšila v zatínání tipce vzpomínkám. Způsob, jak zůstat příčetná.
• Ale jednou z dobrých věcí na bytí ženou je, že má otrava testosteronem je méně vážná, než je tomu u většiny mužů.
• Neřekla jsem mu, že jsem se to dozvěděla při četbě jedné detektivky. Jen ať si myslí, že čtu starořeckou literaturu v originále. To nemůže škodit.
• Bylo zbytečné pustit se do boje mozků s někým, kdo nebyl ozbrojen.
• Když člověk nezná historii, nezná nic. Je jako list, který neví, že roste na stromě.
• Byla to láska stvořená z tisíců doteků, milionu rozhovorů, bilionů sdílených pohledů. Byla to láska stvořená ze sdíleného nebezpečí, zničených nepřátel, odhodlání ochránit lidi, co na nás byli závislí, za jakoukoli cenu a určité vědomosti, kterými ani jeden z nás nemohl toho druhého změnit, i kdyby mohl. Milovala jsem Jean-Clauda a vše na něm, protože, kdybych odhlédla od těch machiavelistických proporcí, labyrint jeho mysli, ten by ho změnil, udělal by ho někým jiným.
• Ale ty nemáš být Popelka, Anito. Ty jsi princ. Okouzlující princ.“

Anita je cool postava nepoznam nikoho lepsieho

„Ranili tím jeho pýchu,“ řekl Bert.
„A je jí tolik, že není těžké se jí dotknout,“ řekla jsem.

Asi nejkrásnější odstavec, jaký jsem v Anitě kdy četla ...

Přijde chvíle, kdy někoho prostě milujete. Ne proto, že je dobrý nebo špatný nebo jakýkoli. Prostě ho milujete. Neznamená to, že spolu budete navěky. Neznamená to, že vám nikdy neublíží nebo že vy neublížíte jemu. Znamená to, že toho člověka milujete. Někdy navzdory tomu, kdo je, někdy kvůli tomu, kdo je. A vy víte, že vás také miluje. Někdy proto, kým jste, někdy navzdory tomu.