6. Smrtící tanec

Zabíjení rozumím, ale vztahy mě matou.

Cudnost funguje líp, když ji moc často nevystavujete zkouškám.

R: „Na co myslíš, Anito?“

A: „Krev, smrt a sex. Existuje vůbec něco jiného?“

Bez browningu jsem se cítila jako nahá, což bylo k smíchu, vzhledem k tomu, že mám v kufru uzi. Ale já s browningem i spím.

Hrozba není k ničemu, když ji nejsi ochotný splnit.

Netrápí mě, že dokážu zabíjet tak lehce. Starosti mi dělá, že mě to netrápí.

Jsem radši nejistá a paranoidní, než mrtvá.

Takový chladnokrevný zabiják jako já by se mohl rozdělit o plyšového tučňáka.

Vždycky dávám přednost nebezpečí před rozpaky. Na nebezpečí jsem zvyklá.

„Vždycky čekáš, že lidi budou milí, Richarde. Je to jedna z tvých nejlepších vlastností, ale i největší slabina.“

Není snadné věřit člověku, který nepije kafe.

Jsou dny, kdy je můj život příliš komplikovaný dokonce i na mě.

Jestli je Jean-Claude v něčem dobrý, je to umění přežít.

Nepřiznávej se k vraždě před cizími lidmi.

Ale on tu stál a hnil jí před očima. Co máte dělat, když obludy žalostně prosí o soucit.

Dolph: „Když nezabíjíš lidi, je s tebou vždycky legrace, Anito.“

Možná se kolem upírů motám moc dlouho. Začínám uvažovat jako jedna z nich.

JC: „Všechno co mám, náleží tobě, ma petite. To už bys mohla vědět.“

Hnát se do boje ze všech sil není nejlepší způsob jak zůstat naživu.

Zombie všechno berou hrozně doslova.

JC: „Na tom, že přežiješ, není nic zahanbujícího, ma petite.“

Dneska nikoho nezabiju, aspoň ne úmyslně.

Richard: „Anito, já tě miluju.“

Anita: „To tě přejde.“

JC: „Ty bys chtěla strávit věčnost na zádech, ma petite? Je přece tolik pohodlnějších poloh.“

JC: „Proč ty slzy, ma petite? Mám pocit, že jsem tě nikdy neviděl plakat.“

O Jean-Claudeovi se dá říct spousta věcí, ale že je hodný, k nim rozhodně nepatří.

JC: „Ty budeš vždycky nebezpečná, ma petite.“

Opravdová láska je bestie, která se nedá jenom tak zabít.

Jestli čekáš odpuštění, modli se. Bůh ti to možná promine. Já ne.